Sebeláska nejen v hubnutí

19.08.2019

Chystáte se do práce, na schůzku, na rande. Chcete si koupit ty krásné šaty. Když v tom se na sebe podíváte do zrcadla. "Takhle přece nemůžu jít.", "Už jsem zase přibrala?", "Proč dělají ty šaty tak krátké?", "Ta barva mě rozšiřuje."

Rychle se převléknete do klasických džínů a volné halenky, jen aby zakryla nedostatky. V kavárně si objednáte espresso a vaše kamarádka kus dortu. Nabídne vám, ať si dáte taky. A vy chcete. Jenže "Nemám na něj chuť.", "Už jsem jedla.", "Musím zhubnout, koukej na mě." V lepším případě si dortík dáte taky, ale pak se litujete, co jste to zase provedla a jak jste právě přibrala kilo navíc. "Od zítřka už žádné sladké. Fakt se začnu hlídat."

Když chceme jinou barvu vlasů, obarvíme si je. Když chceme být vyšší, chodíme v lodičkách. Když nechci nosit brýle, koupím si čočky. Co ale naše postava?
Když chceme jinou barvu vlasů, obarvíme si je. Když chceme být vyšší, chodíme v lodičkách. Když nechci nosit brýle, koupím si čočky. Co ale naše postava?

Poznáváte se? Přijdou vám ty věty povědomé? Mě tedy ano. Protože i já si je kdysi říkala. Při představě, že bych měla jít ven v jiné než černé barvě (která přece opticky zúží postavu), mi žaludek udělal kotrmelec.

Když jsme si s kamarádkou chtěly dát dortík, prve jsem odmítala a pak si ho dala taky. S následující porcí výčitek, co jsem to zase udělala a rezignovala na celý svět.

Všechny tyto situace a momenty, jsou svým způsobem přirozené. Ale rozhodně by se neměly opakovat a neměly bychom si je říkat častěji než jednou za čas. Každý z nás je k sobě kritický, protože sebekritika je důležitou součástí naší osobnosti a pomáhá nám se zdokonalovat. V otázce vzhledu reagujeme ale přehnaně.

Když chceme jinou barvu vlasů, obarvíme si je. Když chceme být vyšší, chodíme v lodičkách. Když nechci nosit brýle, koupím si čočky. Co ale naše postava? Tu nejde změnit jinak, než normální (aneb zdravou) stravou a pravidelným pohybem. A proto se většina z nás zaměří na část svého těla, které se mu nedaří jednoduchou cestou změnit. Jsme netrpěliví, hákliví a podráždění. Závidíme ostatním jejich postavu a vzhled. Chceme vypadat stejně jako oni, ještě lépe!

A tak se každý den kritizujeme v zrcadle, před spaním si slibujeme, jak se brzy všechno změní. A zde lidi rozděluji na 3 typy.

1) Hubnoucí maniaci

Tito lidé se vzbudí s velmi silnou motivací být krásný a štíhlí. Většinou se jim ale povede své dílo přivést do extrému - cvičení, málo jídla, odpírání si, věční dietáři. Ničí si své zdraví, ale pro krásu a vysněný vzhled ho objetují. Po pár dnech, týdnech, měsících, své usilí vzdají a vrátí se k původní stravě a svá kila naberou zpět. V horším případě skončí s poruchou příjmu potravy...

2) Žvanílci

Věčně nespokojení jedinci, kteří mají potřebu být krásní. Neustále si stěžují na svůj nedokonalý zevnějšek a pomlouvají ty krásné a úspěšné, protože jim závidí. Zároveň ale pro to, aby uskutečnili svá přání nedělají vůbec nic. S klidem si čtou o nové dietě, a přitom okusují sušenku. Někteří zase zkusili zhubnout, ale jejich motivace ustoupila a disciplína jim nic moc neříká. Zase se vrátili ke své rutině a dále si libují v litování sama sebe.

3) Odhodlaní

Třetí a poslední typ lidí, kterých je zároveň nejméně. Většinou ke svému rozhodnutí změnit svůj dosavadní životní styl nedošli přes noc, ale postupně si uvědomili, že dieta je sice rychlá, ale neúčinná. Že zázračné pilule nepomohou k tomu, aby byli spokojení se svou postavou. Tito lidé většinou hledají pomoc u lékaře, nutričního terapeuta, kouče, knih o zdravém životním stylu, případně sledují motivační videa. Postupem času se jim povede změnit svůj životní styl pod odborným vedením, a u tohoto stylu zůstanou už celý život. Protože jim vyhovuje, jsou se sebou spokojení a jsou zdraví.

Odhodlaní chtějí změnit svůj životní styl tak, aby byli zdraví a spokojení po celý život.
Odhodlaní chtějí změnit svůj životní styl tak, aby byli zdraví a spokojení po celý život.

Hádejte, kdo z těchto tří typů, se má nejraději? Ano, jsou to odhodlaní. Někdo by mohl opáčit, že nejraději se mají žvanílci. Ti jsou v pořadí hned druzí. Zde si ale nesmíme plést sebelásku a lenost. Člověk, který se skutečně miluje a přijímá své tělo jaké je, mu chce taky dopřát to nejlepší. Chce mu dopřát zdraví, radost, krásu. Abychom mohli úspěšně změnit svou postavu, byli zdraví a spokojení, musíme své tělo mít rádi už před zahájením výživové terapie. Musíme se přijímat takoví, jací jsme a zároveň se nevymlouvat.

Sebeláska je o tom, milovat sám sebe. Přijímat svou mysl a tělo. Dávat sám sobě lásku. A láska je to, co nás pohání ve všem, co děláme. Dovoluje nám milovat sebe i jiné. Nezáleží na tom, jestli jsme malí, velcí, tlustí, tencí, s povislým břichem, malými svaly. Pokud chceme, můžeme to změnit. Ale s pořádnou porcí sebelásky. :)

Sebeláska je o tom, milovat sám sebe. Přijímat svou mysl a tělo. Dávat sám sobě lásku. A láska je to, co nás pohání ve všem, co děláme.
Sebeláska je o tom, milovat sám sebe. Přijímat svou mysl a tělo. Dávat sám sobě lásku. A láska je to, co nás pohání ve všem, co děláme.