Proč zrovna Vám alternativní diety nefungují?

Možná je všechny znáte, o některých možná slyšíte poprvé. Co se skrývá za tajemnými názvy alternativních výživových doporučení? A proč jejich dodržování nemusí vyhovovat všem?

Paleo, low carb, whole 30, low fat, raw, makrobiotika, vegan a další. Výživových směrů je tolik, že je nespočítáme na prstu jedné ruky. Internet i knihkupectví se hemží knihami s dietami, které konečně fungují. Zhubnete, naleznete zdraví a spokojenost, ulehčíte svému trávení. Ale...

Většinou se jedná o směr výživy, který ve své podstatě vylučuje z jídelníčku buď konkrétní potraviny, anebo upřednostňuje určitou živinu na úkor jiné. U low Carb (ostatně jak z názvu vyplývá) je to redukce sacharidů, u low fat diety zase tuků. Některé se zařazují mezi životní styly, jiné se dodržují určitou dobu.

Například program Whole 30 se drží 30 dnů a vynecháváte u něj pečivo, mléčné výrobky (kromě přepuštěného másla), luštěniny aj. Oproti tomu raw strava zaměřená na syrové potraviny, se dodržuje celoživotně - přicházíte však o maso a vejce, živočišný tuk, cokoliv tepelně upraveného.

Co mají všechny alternativní výživové směry společné? Zákaz.

Zakazují buď konkrétní potravinu nebo její úpravu (syrové x vařené), zakazují jíst zpracované potraviny a většina z nich pracuje s myšlenkou, že právě ta potravina může za vaše problémy - nadváhu, špatné trávení, nesoustředěnost.

Proč tedy někomu tato strava vyhovuje a jinému ne? Kamarádka je veganka a maso se jí hnusí, zatímco vám se po týdnu bez masa sbíhají sliny? Odpověď je jednoduchá. Každý z nás je jiný. Každý z nás má jiné trávení, jiné střevní bakterie a jiné genetické předky, kteří se nějakým způsobem stravovali. Jinak se budou stravovat lidé v Japonsku, jinak běžný Evropan a jinak Afričtí Pygmejové. Když se pokoušíme o stravovací směr, který nám není blízký (historicky, lokálně, společensky), nebude nám fungovat. Ať už ze zdravotního či sociálního hlediska.

Proto je potřeba stravovat se individuálně a dle intuice. Problém dnešní doby je, že intuici můžeme začít poslouchat až v momentě, kdy si v hlavě a v těle nastavíme pořádek. Když ze dne na den přestanu jíst sladké, mozek si o cukr řekne. Nejedná se však o intuitivní stravování, ale chuť, rozmlsanost a vybíravost (Často slyšíme výmluvy typu "Ale já ten hamburger potřebuju, tělo si o něj řeklo!" A víte, že dotyčný tráví v McDonaldu tři dny v týdnu). Teprve po očištění chuťových buněk, mozku, nastavení jistého režimu a pravidelnosti, se intuice skutečně ozve a řekne nám "teď chci energii v podobě ovesné kaše." A dáte si. Tělu dopřejete to, o co si řeklo a doplníte zásoby energie v podobě polysacharidů.

A co když se po čase dostaví chutě na sladké? Prostě si dopřejete čokoládu, protože co je na ní špatného? Proč bych si nemohl dopřát kus klobásky, když na ni mám takovou chuť? A co teprve smažený řízek?

Jsem zastánce názoru, že žádné jídlo (či jeho úprava) by se zakazovat nemělo. Chvíli skutečně vydržíme nejíst to, co jsme si zakázali, ale přijde první krize či stres, a jako první, po čem sáhneme, bude právě ono zakázané ovoce. Lidská mysl je takto nastavená, a proto zákazy nemají smysl. Zbytečně nás stresují a plní nás výčitkami, že jsme to zase nevydrželi.

Shrnuto a sečteno, z každého výživového směru si můžeme něco vzít, ale nemusíme se jimi řídit. Pokud chcete být vegetarián, buďte jím z morálního přesvědčení a ne z touhy zhubnout. Pokud chcete vyzkoušet nějakou alternativní možnost stravování, klidně ji zkuste, ale nezapomínejte přitom na selský rozum a na své zdraví. Každé jídlo má své pro a proti, stejně jako výživové směry, které se dnes převážně stávají novým trendem na úkor radosti z jídla a zdraví.

Ivet